2017.9.2
EET - pokračování druhé
MVDr. Milan Vodička
Motto: "Pokud jsme na jedné lodi, máme všichni stejný osud." Čínské přísloví
Elektronická evidence tržeb (dále také jen "EET") zasáhla významně do (nejen) podnikatelského prostředí České republiky již v první fázi odstartované v prosinci roku 2016. Z pohledu počtu zainteresovaných subjektů ji předčí fáze druhá, jejíž počátek je datován k 1. 3. 2017. A právě charakteristika této fáze, včetně souvisejících problémů či nejasností, je předmětem dnešního článku.
Nahoru1. Stručná charakteristika EET
Vzhledem k množství materiálu, který byl o elektronické evidenci tržeb již publikován, předpokládám, že základní parametry jsou obecně známy a omezím se proto jen na krátké shrnutí.
EET je založeno na okamžitém a nepřetržitém (tzv. on-line) oznamování tržeb, které naplňují materiální i formální náležitosti uvedené v klíčovém zákonu č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb (dále jen "ZET"). Jako evidované tržby definuje zmíněný zákon takové, které jsou dosaženy poplatníkem daně z příjmů v rámci jeho podnikání (samostatné činnosti), přičemž platba je provedena některým ze způsobů uvedených v § 5 ZET. Snazší je si zapamatovat, že EET nepostihuje pouze platby uskutečněné převodem mezi dvěma účty (jak příkazem, tak i inkasem), vkladem hotovosti ve prospěch účtu, směnou (barterový obchod) a zápočtem pohledávek a závazků, všechny ostatní jsou evidenci tržeb podrobeny. Pokud poplatník a jím realizovaná tržba spadá do působnosti EET, jsou s realizací tržby spojeny dvě povinnosti:
-
odeslat na server Finanční zprávy (správce daně) údaje o tržbě v předepsaném formátu a struktuře, mají podobu datové zprávy. Server jako součást potvrzení o přijatých údajích zasílá zpět fiskální identifikační kód (FIK) unikátní pro každou tržbu. Výjimku z tohoto běžného režimu představuje režim zjednodušený, který lze využít za zákonem definovaných podmínek a údaje o evidovaných tržbách zasílat se zpožděním ve lhůtě až pěti dnů;
-
vystavit účtenku, na které bude uveden výše zmíněný FIK a poskytnout ji zákazníkovi v tištěné či elektronické podobě nebo jinou formou. Pokud by byla účtenka vystavena ve zjednodušeném režimu anebo by nastaly problémy se získáním fiskálního kódu (výpadek spojení, nedostupnost serveru apod.), bude uveden jiný kód – podpisový kód poplatníka (PKP).
Každý zákazník si může ověřit, že účtenka, kterou obdržel, skutečně prošla systémem EET a byla v něm zaevidována, využije přitom unikátní kombinaci údajů z účtenky (kódy, datum, čas, DIČ, částka atd.). K ověření slouží speciální funkce webového Daňového portálu Finanční správy, v této souvislosti je připravována účtenková loterie přinášející výhry několika tisícům účastníků měsíčně, která by měla představovat motivační prvek pro zákazníky, aby vyžadovali účtenky a prováděli jejich ověřování.
Nahoru2. Popis 2. fáze EET
Postupný náběh elektronické evidence byl rozdělen do čtyř fází, základním kritériem je rozřazení podle statistické klasifikace ekonomických činností (CZ NACE):
Převzato z knihy HAJDUŠEK Tomáš, VODIČKA Milan. První zkušenosti s EET – elektronickou evidencí tržeb. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017. ISBN: 978-80-7552-589-5
Aktuální z nich je nyní fáze druhá, o níž lze obecně říci, že zahrnuje veškeré obchodní (prodejní) činnosti. Předpokládaný počet poplatníků, kterých by se měla týkat, byl odhadován na 250 tisíc, oproti cca 40 tisícům z fáze první (pohostinství, stravování, ubytování), tedy výrazný nárůst. Celkově se tedy měl počet subjektů evidujících tržby blížit 300 tisícům, aktuální statistiky ovšem ukazují čísla podstatně nižší:
-
Evidujících poplatníků 138 380
-
Přidělených autentizačních údajů 173 174
-
Vydaných certifikátů 229 873
-
Evidovaných tržeb (počet účtenek) 663 miliónu
Důvodů pro výše uvedené může být několik. Jednak skutečnost, že někteří poplatníci provozují maloobchod nebo velkoobchod pouze sezónně a zahájí evidenci později, dále reálně existující ukončování živností a uzavírání provozoven, ale také fakt, že pro některé subjekty je malo- či velkoobchod pouze tzv. minoritní činností.
Minoritní činnost
Pojem "minoritní činnost" se objevil ještě před spuštěním první fáze EET v prosinci roku 2016 v metodickém pokynu GFŘ k aplikaci zákona o evidenci tržeb čj. 119930/16/7100-10114-109736. Jednalo se o jedno z "dotvoření" legislativy vedené snahou vyřešit situace, kdy je v rámci jedné provozovny poskytováno více činností, pro které jsou určeny odlišné termíny počátku evidování tržeb.
Kritéria minoritní činnosti, která stanovil pokyn GFŘ, jsou podíl na tržbách menší než 49 % a současně absolutní výše nepřesahující 175 tisíc Kč za kalendářní rok. Pokud jsou tyto atributy naplněny, nemusí být tržby z takové méně důležité (vedlejší, doplňkové) činnosti podnikatelů evidovány a povinnost zahájení EET nastane až dle klasifikace převažující (hlavní) činnosti. Hodnotí se vždy údaje za předchozí kalendářní rok na základě účetnictví nebo daňové evidence. V případě existence většího množství provozoven se musí hodnocení provádět pro každou z nich odděleně. Pokud údaje nelze věrohodně zjistit (např. nejsou k dispozici údaje dle činností za jednotlivé provozovny), vzniká povinnost elektronické evidence tržeb v termínu pro první z činností, na kterou se EET vztahuje.
Pro úplnost je nutno dodat, že ze strany předkladatelů existovala snaha postihnout minoritní činnosti již v rámci ustanovení zákona č. 112/2016 Sb., ZET, ale během projednávání nebyla příslušná úprava do konečného znění zákona Poslaneckou sněmovnou akceptována.
Příklad:
Obrázek č. 1: Údaje o provozovně s více činnostmi v systému ARES
V tomto výše znázorněném konkrétním příkladu by se jednalo o minoritní činnost za předpokladu, že tržby v hotovosti (kartou, šekem atd.) z maloobchodní a velkoobchodní činnosti nepřesáhly v roce 2016 částku 175 tisíc Kč a současně tvoří 49 % nebo méně z celkových tržeb, které EET podléhají, resp. budou podléhat v dalších fázích. Jestliže tedy tržby za veterinární činnost hrazené hotově nebo kartou tvoří 51 % a více, začne poplatník evidovat tržby až v roce 2018, kdy nastane termín 3. fáze. Může se nicméně rozhodnout k dobrovolnému evidování tržeb již nyní.
Platby kartou v e-shopech
Poměrně zásadní změnou, ke které došlo po zahájení elektronické evidence tržeb, je zveřejnění stanoviska Generálního finančního ředitelství usnadňující situaci poplatníkům provozujícím obchody na Internetu, tzv. e-shopy.
Tím zásadním problémem se totiž ukázal být okamžik vzniku povinnosti evidovat tržbu v případě plateb prostřednictvím karty, tedy způsobem, který EET podléhá v souladu s ustanovením § 5 písm. b) ZET. Interpretace § 18 ZET vyznívala v tom smyslu, že je nutno odeslat údaje o evidované tržbě již v situaci, kdy zákazník dává najevo úmysl provést úhradu – např. stiskem tlačítka Zaplatit na stránce e-shopu.
Nahoru § 18
Obsah evidenční povinnosti
(1) Poplatník je povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby
a) zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně a
b) vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne.
(2) Uskutečněním evidované tržby je
a) přijetí evidované tržby, nebo
b) vydání příkazu k jejímu provedení, pokud byl tento příkaz vydán dříve.
Důvodová zpráva k zákonu o evidenci tržeb k tomuto ustanovení uvádí:
Nejpozději při uskutečnění evidované tržby je poplatník, který má tržbu evidovat, povinen zaslat správci daně údaje o uskutečněné tržbě způsobem předepsaným tímto zákonem. ... Zároveň je povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby vystavit tomu, od koho mu tržba plyne, účtenku s předepsanými údaji...
"Nejpozději při uskutečnění evidované tržby" znamená, že poplatník, který má tržbu evidovat, může zaevidovat tržbu a vystavit účtenku kdykoliv před uskutečněním později obdržené tržby, nebo až při jejím uskutečnění. Není přitom rozhodné, zda a kdy předal poplatník slíbené protiplnění.
V e-shopech standardně dochází k tomu, že po výběru zboží či služby, kdy dáme pokyn k platbě stiskem příslušného tlačítka, následuje výběr způsobu platby, její provedení a přijetí potvrzení, že úhrada byla schválena (realizována) a může tedy dojít k expedici. Komplikujícím faktorem je ovšem skutečnost, že vlastní platba probíhá v prostředí platebních bran (např. PayPal, PayU nebo GoPay apod.), kam je zákazník po vydání pokynu k platbě přesměrován a dojde k ní tedy zcela mimo kontrolu poplatníka, jenž v e-shopu nabízí zboží či služby. Takový přechod do jiného prostředí je ale nutný, a to nejen z pohledu komfortní obsluhy a širokého výběru druhů plateb, ale především i z hlediska silného a moderního zabezpečení, které platební brány zajišťují a které je pro podobnou činnost na internetu naprosto nezbytné. Jak bylo uvedeno, probíhá platba zcela mimo povědomí a kontrolu poplatníka podléhajícího EET, ten se pouze dozví, že platba proběhla (resp. byla schválena příslušnou institucí, např. bankou) a může očekávat transfer příslušné částky na svůj účet nebo do elektronické peněženky. Zákazník přitom dokonce může ve finále zaplatit i způsobem, který elektronické evidenci tržeb vůbec nepodléhá (převodem na účet nebo čerpáním úvěru).
Z výše uvedeného tak vyplývá, že vyhovět doslovně pojatému znění zákona nejsou za současných podmínek poplatníci vůbec schopni. To platí především pro malé a střední e-shopy, které dokonce informace o platbách dostávají dávkově se zpožděním v řádu hodin i dnů. Upravit softwarové vybavení by přitom představovalo ekonomicky…