č. 1186/2007 Sb. NSS, Daňové řízení: přechod daňové povinnosti na dědice; předpis penále
č. 1186/2007 Sb. NSS
Daňové řízení: přechod daňové povinnosti na dědice; předpis penále
k § 40 odst. 7 a k § 57 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“)
I. Povinnost dědice uhradit státu daň vzniklou před smrtí fyzické osoby (§ 57 odst. 3 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) nastává až právní mocí rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví.
II. Hradit penále neuhrazené daňové povinnosti zustavitele je povinností dědice. Pokud dědic povinnost zaplatit daňové povinnosti zustavitele nesplní, je daňovým dlužníkem. Proto je nutné takové penále evidovat na osobním účtu dědice, a nikoliv zustavitele.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, čj. 7 Ca 10/2004-23)
Věc: Eva N. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob.
Finanční úřad pro Prahu 1 vyměřil žalobkyni platebním výměrem z 22. 1. 2003 penále na dani z příjmu fyzických osob.
Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 31. 10. 2003. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že na žalobkyni jakožto dědičku zemřelé Jany P. přešla daňová povinnost zemřelé zaplatit daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997. Protože daň nebyla včas zaplacena, bylo vyměřeno penále.
Žalobkyně rozhodnutí žalovaného napadla žalobou, ve které zejména uvedla, že dědici, na nějž ze zákona přechází daňová povinnost zemřelého, musí být výše této povinnosti známa. Rozhodným okamžikem pro plnění povinnosti zaplatit daň státu je podle žalobkyně nabytí právní moci usnesení soudu o dědictví, v daném případě den 28. 1. 2000. Žalobkyni nikdy nebyl platební výměr na samotnou daň z příjmů fyzických osob za rok 1997 doručen. V průběhu dědického řízení nemůže dědic volně s majetkem zůstavitele disponovat, součástí zablokovaných aktiv dědictví je i případná daňová povinnost zůstavitele jako pasivum. Žalobkyně dále uvedla, že na jejím osobním účtu finanční úřad neevidoval žádný nedoplatek na dani. Z § 57 odst. 3 d. ř. vyplývá, že na dědice přechází daňová povinnost zemřelého; jak z textu právní normy, tak i ze smyslu tohoto institutu vyplývá, že daňová povinnost zemřelého musí skončit a pak přejde na jiný právní subjekt. Pokud finanční úřad či žalovaný evidují platby na osobním účtu zemřelé osoby, pak takový postup není v souladu se shora zmíněným ustanovením daňového řádu. Zemřelá osoba nemůže žádné úkony, např. platby na daň, činit, proto nemůže být evidován její osobní účet. Správce daně však takový účet stále eviduje a přijímá na něj platby. Ve svém důsledku je tak vyměřením daňového penále sankcionována zemřelá osoba za své „jednání“ šest měsíců po své smrti.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že § 57 odst. 3 d. ř. řeší přechod daňové povinnosti na dědice, těm se však žádná jejich povinnost nevyměřuje. Argument žalobkyně, že nemohla disponovat s penězi z dědictví v průběhu dědického řízení, mohl být řešen její žádostí o posečkání při placení daně. Vypořádání mezi dědici není součástí daňového řízení. Platba daně musí být poukázána na daňový účet zemřelé, nikoliv na osobní účty dědiců. Závěrem žalovaný…
