č. 1993/2010 Sb. NSS, Dualismus práva: náhrada za znárodněný majetek
č. 1993/2010 Sb. NSS
Dualismus práva: náhrada za znárodněný majetek
k dekretu presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (v textu též „dekret o znárodnění“)
k zákonu č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků (v textu též „zákon o znárodnění“)
k § 46 odst. 2 a § 68 písm. b) soudního řádu správního
k § 244 a násl. občanského soudního řádu
Rozhodnutí Ministerstva financí ve věci náhrady za majetek znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, resp. podle zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci [§ 68 písm. b) a § 46 odst. 2 s. ř. s.], k jejímuž opětovnému projednání je na základě žaloby podle § 244 a násl. o. s. ř. věcně příslušný soud v občanském soudním řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, čj. 5 As 88/2008-85)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 221/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 318/06); č. 448/2005 Sb. NSS, č. 487/2005 Sb. NSS, č. 676/2005 Sb. NSS, č. 1312/2007 Sb. NSS, č. 1313/2007 Sb. NSS, č. 1381/2007 Sb. NSS, č. 1494/2008 Sb. NSS a č. 1677/2008 Sb. NSS.
Věc: a) Olga Ř., b) Jan P., c) RNDr. Jiří R, d) Karel R. P. proti Ministerstvu financí o náhradu za znárodněný majetek, o kasační stížnosti žalobců.
Žádostí ze dne 15. 5. 2003 žalobci navrhli zahájení správního řízení o stanovení výše náhrady za znárodněný podnik „Josef Pilnáček, továrna mýdel a svíček, Hradec Králové“. Uvedli, že na základě § 8 odst. 1 dekretu o znárodnění jim náleží jako dědicům společníků veřejné obchodní společnosti, která byla v době znárodnění vlastníkem znárodněného majetku, právo na náhradu za znárodněný majetek. Žalovaný dopisem ze dne 17. 7. 2003 žalobcům sdělil, že nemůže o návrhu rozhodnout, neboť nebyly dosud vydány příslušné prováděcí předpisy, a že jejich žádost nepovažuje za návrh na zahájení řízení. Proti tomuto postupu se žalobci bránili žalobou na ochranu proti nečinnosti žalovaného u Městského soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 29. 10. 2004, čj. 8 Ca 282/2003-27, žalovanému uložil, aby ve lhůtě šedesáti dnů vydal ve věci rozhodnutí o žádosti žalobců.
Žalovaný poté žádost žalobců rozhodnutím ze dne 31. 1. 2005 zamítl s odůvodněním, že dosud nebylo vydáno prováděcí nařízení vlády předpokládané v § 9 odst. 2 dekretu o znárodnění. Uvedl, že již došlo ke zmírnění majetkové křivdy žalobců podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“). Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného v prvním stupni rozkladem, který ministr financí zamítl.
Rozhodnutí napadli žalobci žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 14. 4. 2008 zamítl. Uvedl, že již není možné uplatňovat nároky na náhradu za znárodněný majetek na základě samotného dekretu o znárodnění, neboť, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/94, č. 55/1995 Sb., dekrety presidenta republiky již…
