č. 3261/2015 Sb. NSS, Daňové řízení: posouzení včasnosti uplatnění plné moci udělené daňovému poradci
č. 3261/2015 Sb. NSS
Daňové řízení: posouzení včasnosti uplatnění plné moci udělené daňovému poradci
k § 35 a § 136 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 30/2011 Sb.
Včasnost uplatnění plné moci udělené daňovému poradci pro prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání podle § 136 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, se posuzuje i podle pravidel zachování lhůt v § 35 téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2015, čj. 4 Afs 68/2015-35)
Prejudikatura: č. 617/2005 Sb. NSS, č. 2838/2013 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: Mgr. Marcel K. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Platebním výměrem ze dne 17. 7. 2012 Finančního úřadu v Přerově (dále jen „správce daně“) uložil žalobci pokutu za opožděné tvrzení daně ve výši 17 948 Kč. Žalovaný [zde ještě Finanční ředitelství v Ostravě, které bylo s účinností od 1.1. 2013 dle § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, zrušeno a jeho právním nástupcem se ve smyslu § 7 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 69 s. ř. s. stalo Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně, s nímž bylo v řízení pokračováno] rozhodnutím ze dne 28. 11. 2012 zamítl odvolání žalobce a platební výměr potvrdil.
Jelikož žalobce doručil správci daně plnou moc k podání a zpracování daňového přiznání dne 3.4. 2012 a lhůta pro podání daňového přiznání uplynula dne 2. 4. 2012, nedošlo k prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání (§ 27 odst. 2, § 35 a § 136 odst. 1 a 2 daňového řádu). Žalobce podal daňové přiznání dne 2. 7. 2012, a proto se jednalo o opožděně podané daňové přiznání. Vyměřená daň z příjmu fyzických osob se stala základem pro výpočet pokuty [§ 250 odst. 1 písm. a) daňového řádu]. Žalovaný k tomu konstatoval, že okamžik uplatnění plné moci a právní účinky z tohoto úkonu plynoucí bylo nutné při aplikaci § 136 daňového řádu vykládat ve spojení s § 27 odst. 2 daňového řádu.
Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl rozsudkem ze dne 12.2.2015, čj. 22 Af 11/2013-25. V odůvodnění se ztotožnil s výkladem žalovaného. Krajský soud vycházel z toho, že žalobce podal plnou moc dne 2. 4. 2012 u Finančního úřadu v Olomouci a druhá plná moc identického obsahu byla doručena místně příslušnému správci daně dne 3. 4. 2012. Přitom posledním dnem, kdy mohl žalobce uplatnit plnou moc pro prodloužení lhůty k podání daňového přiznání prostřednictvím daňového poradce, bylo pondělí 2. 4. 2012. Krajský soud dále při aplikaci § 136 odst. 2 daňového řádu dovodil, že bylo současně nutné dodržet § 27 odst. 2 daňového řádu. Smyslem zákona totiž nemohla být povinnost správce daně postupovat v souladu s plnou mocí, která mu nebyla doručena. Soud proto nepřisvědčil názoru žalobce, že postačovalo podat plnou moc poslední den lhůty u provozovatele poštovních služeb. Výslovné znění § 27 odst. 2 vylučovalo aplikaci § 35 odst. 1 písm. b) daňového řádu. K obdobnému závěru dospěl i v případě plné moci uplatněné dne 2.4. 2012 u místně nepříslušného správce daně. Účinnost plné moci je zákonem stanovena až k okamžiku jejího…
