§ 38 ZP Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

2.2.38

§ 38 ZP Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

JUDr. Petr Bukovjan

Úplné znění

Ustanovení související

• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

  • § 2 – definice závislé práce

  • § 33 – založení pracovního poměru pracovní smlouvou nebo jmenováním

  • § 34 – povinné náležitosti pracovní smlouvy

  • § 34b odst. 1 – povinnost zaměstnavatele k přidělování práce zaměstnanci v rozsahu (stanovené) týdenní pracovní doby

  • § 41 – převedení zaměstnance na jinou práci

  • § 61 odst. 5 – povinnost zaměstnavatele seznámit odborovou organizaci s případy rozvázání pracovního poměru (dohodou nebo zrušením ve zkušební době)

  • § 78 až 87 – pracovní doba

  • § 109 až 144a – mzda a plat

  • § 207 až 210 – překážky v práci na straně zaměstnavatele

  • § 300 – množství práce a pracovní tempo

  • § 301 až 304 – základní a jiné povinnosti zaměstnanců a vedoucích zaměstnanců

  • § 305 – vnitřní předpis

  • § 306 – pracovní řád

 NahoruPovinnosti zaměstnavatele

Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen:

1. Přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy

Pracovní poměr uzavírá zaměstnavatel se zaměstnancem právě proto, aby mu mohl přidělovat sjednanou práci (v druhu práce s ním dohodnutém). Přidělování práce není však jen právo zaměstnavatele, ale současně jeho povinnost. Jak vyplývá z ustanovení § 34b odst. 1 ZP, tato povinnost se váže (s výjimkou konta pracovní doby) na rozsah stanovené týdenní (případně kratší) pracovní doby. Pokud zaměstnavatel nepřiděluje zaměstnanci práci, jde zpravidla o překážku v práci na jeho straně a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu.

2. Platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat

Pracovní poměr je právní vztah úplatný. Za svoji práci má zaměstnanec právo na spravedlivou odměnu [viz též ustanovení § 1a odst. 1 písm. c) ZP ].

3. Vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů

Aby mohl zaměstnanec konat práci pro zaměstnavatele podle jeho představ a dosahoval odpovídajících pracovních výsledků, musí mu zaměstnavatel vytvořit k takovému výkonu adekvátní podmínky. Mezi tyto podmínky patří např. podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce včetně zajištění pracovnělékařských služeb (viz ustanovení § 224 odst. 1 ZP), ale též technické zabezpečení vztahující se k vykonávání práce, ledaže se zaměstnavatel dohodne se zaměstnancem jinak.

4. Dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy či smlouvou nebo stanovené vnitřními předpisy.

 NahoruPovinnosti zaměstnance

Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnanec povinen:

1. Podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době.

V této povinnosti se odráží definiční nebo pomocné parametry závislé práce ve smyslu ustanovení § 2 ZP. Zaměstnanec je v podřízeném postavení k zaměstnavateli, musí respektovat jeho pokyny, v rozsahu sjednaného druhu práce a ve vazbě na pracovní dobu mu dává k dispozici svoji pracovní sílu.

2. Dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

Toto obecné pravidlo je následně konkretizováno v příslušných ustanoveních zákoníku práce (především v jeho ustanoveních § 301 až 304) či jiných právních předpisů, vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovní smlouvou nebo pokyny vedoucích zaměstnanců. Zaviněné porušení povinnosti vyplývající zaměstnanci z pracovního poměru je porušením "pracovní kázně" a tím pádem mnohdy též důvodem k rozvázání tohoto pracovněprávního vztahu.

 NahoruJmenování a pracovní smlouva

Pracovní poměr je možné založit buď uzavřením pracovní smlouvy, nebo jmenováním (zpravidla) na vedoucí pracovní místo. Protože zákoník práce se nezmiňuje blíže o obsahových náležitostech jmenování a věcech s tím souvisejících, je třeba se řídit ustanovením § 38 odst. 2 ZP, že pro takto založený pracovní poměr platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou.

 NahoruPovinnost vůči odborové organizaci

Povinnost zaměstnavatele předložit odborové organizaci zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech je spojena se lhůtami, které si zaměstnavatel s dotčenými zástupci zaměstnanců dohodne. Tato dohoda nemusí být ani písemná. V praxi se ale realizuje nejčastěji v rámci kolektivní smlouvy a tento postup lze jen doporučit.