č. 3957/2020 Sb. NSS, Důchodové pojištění: výměra starobního důchodu u zaměstnanců v hornictví
č. 3957/2020 Sb. NSS
Důchodové pojištění: výměra starobního důchodu u zaměstnanců v hornictví
k § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (v textu jen „zákon o důchodovém pojištění“) ve znění zákonů č. 264/2006 Sb. a č. 213/2016 Sb.
Samotné snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod na 55 let nemá na aplikaci § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žádný vliv. Uvedené ustanovení se proto při výpočtu výše procentní výměry důchodu použije jen tehdy, pokud pojištěnec splní podmínku výkonu zaměstnání aspoň po dobu 15 let v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, aniž by přitom bylo podstatné, zda byl jeho důchodový věk takto stanoven s ohledem na uvedenou skutečnost, či z důvodů jiných.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2019, čj. 1 Ads 24/2018-61)
Věc: Vlastimil Š. proti České správě sociálního zabezpečení o stanovení výše starobního důchodu, o kasační stížnosti žalované.
Žalobce převážnou část zaměstnání pracoval v rudném dolu Vrančice, a to v zaměstnání formálně zařazeném do první kategorie, a to jak do kategorie I.AA, tak do kategorie I.A. Žalovaná na základě výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen ministerstvo) dovodila, že byť žalobce nepracoval v uranových dolech, získal pro nárok na snížení důchodového věku (55 let) ve smyslu § 74a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, potřebnou dobu alespoň 10 let zaměstnání v první pracovní kategorii (pro rudný důl Vrančice byla hlavním hygienikem z důvodu ionizujícího záření snížena nejvyšší přípustné expozice na 2100 směn, a proto se pro účely § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění považuje za „uranový důl“). Žalovaná proto 9. 8. 2017 vydala rozhodnutí o přiznání a výši starobního důchodu.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Předmětem sporu byla výše starobního důchodu žalobce, resp. nárok na použití zvláštního způsobu stanovení procentní výměry důchodu dle § 76a zákona o důchodovém pojištění. Žalobce dle žalované pro tento způsob stanovení procentní výměry podmínky nesplnil, neboť dle závěrů uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí nezískal potřebnou dobu 10 let výlučně ze zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí, tj. výlučně ze zaměstnání kategorie I.AA.
Krajský soud vycházel při posouzení věci z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2015, čj. 6 Ads 179/2014-46, dle kterého novela zákona o důchodovém pojištění, provedená zákonem č. 264/2006 Sb., v § 76a zmírnila požadavky pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu pro zaměstnance v hornictví. Pro možnost uplatnění § 76a zákona o důchodovém pojištění se již nerozlišuje mezi kategoriemi I.A a I. AA, ale stejně jako pro účely § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, postačuje odpracování stanovené doby v zaměstnání první pracovní kategorie.
V případě žalobce…
