Input:

č. 4149/2021 Sb. NSS, Zdravotnictví: zdravotnická záchranná služba; dostupnost cílového poskytovatele akutní lůžkové péče; povinnost převzít pacienta do péče

č. 4149/2021 Sb. NSS
Zdravotnictví: zdravotnická záchranná služba; dostupnost cílového poskytovatele akutní lůžkové péče; povinnost převzít pacienta do péče
k § 3 písm. d) a § 6 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě
k čl. 6 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod
I. Dostupnost cílového poskytovatele akutní lůžkové péče podle § 3 písm. d) zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, nelze hodnotit jen podle vzdálenosti tohoto poskytovatele od místa nálezu pacienta. Rozhodující je faktor času, a je proto potřeba zohlednit i další okolnosti jako např. aktuální dopravní situaci, povětrnostní podmínky, příp. vhodnost trasy k cílovému poskytovateli z hlediska zdravotního stavu pacienta.
II. Povinnost převzít pacienta do péče podle § 6 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, vzniká cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče již tím, že jeho kontaktní místo potvrdí zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku možnost přijmout pacienta. V takovém případě nesmí cílový poskytovatel akutní lůžkové péče vázat převzetí pacienta na další podmínky – zde na sjednané zdravotní pojištění pacienta, který je cizincem. Jedná se o ochranu základního práva na život a ochranu zdraví, jehož nositelem je každý (čl. 6 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2021, čj. 5 As 38/2020-54)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 185/2017 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 2/15).
Věc: PRIVAMED a.s. proti Ministerstvu zdravotnictví o přestupku, o kasační stížnosti žalobkyně.

Kasační stížností se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2019, čj. 30 A 114/2019-74, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2019; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru zdravotnictví (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 3. 7. 2019, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou z pokračujícího přestupku podle § 26 odst. 2 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě (dále jen „zákon o ZZS“), za který jí byla uložena pokuta ve výši 90 000 Kč. Uvedeného přestupku se dopustila dílčími útoky dnů 2. 6. 2018, 22. 8. 2018 a 27. 9. 2018, kdy jako cílový poskytovatel akutní lůžkové péče v rozporu s § 6 odst. 2 zákona o ZZS odmítla převzít od Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, p. o. (dále jen „zdravotnická záchranná služba“) pacienta do své péče, přestože byla jejím kontaktním místem potvrzena možnost přijmout pacienta zdravotnickému operačnímu středisku nebo pomocnému operačnímu středisku, a převzetí pacientů v těchto třech případech písemně nepotvrdila vedoucímu výjezdové skupiny.
V průběhu správního řízení správní orgány zjistily, že stěžovatelka jakožto cílový poskytovatel akutní lůžkové péče odmítala od zdravotnické záchranné služby přebírat pacienty – cizince bez sjednaného zdravotního pojištění (příp. s pojištěním, avšak sjednaným se zdravotní pojišťovnou, se kterou stěžovatelka
Nahrávám...
Nahrávám...