č. 4331/2022 Sb. NSS, Daň z přidané hodnoty: mezinárodní spolupráce a výměna informací
č. 4331/2022 Sb. NSS
Daň z přidané hodnoty: mezinárodní spolupráce a výměna informací
k nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (v textu jen „nařízení č. 904/2010“)
k § 93 odst. 1 daňového řádu
I. K využití informací a podkladů získaných v rámci výměny informací podle kapitoly II nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty není bez dalšího nutné, aby český správce daně prováděl jakékoli další vlastní šetření nebo snad nějaké speciální dokazování jen proto, aby „vnesl“ takto získané informace do českého daňového řízení. Tyto podklady může český správce daně využít jako jakékoli jiné důkazní prostředky v souladu s § 93 odst. 1 daňového řádu.
II. Též v případě spolupráce podle nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty musí platit, že zahraniční daňové orgány nemohou pouze sdělit výsledek vlastního šetření, aniž by zároveň uvedly své postupy, zdroje informací nebo poskytly ke svým závěrům podklady. Pokud zůstane informace z mezinárodního dožádání jen v rovině sdělení výsledku šetření, bude důkazní hodnota poskytnutých informací v českém daňovém řízení omezená a využitelná pouze ve spojení s jinými důkazy.
III. Při výměně informací podle nařízení Rady (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty postačí, pokud daňové orgány cizího členského státu uvedou takové své postupy vedoucí k získání informací a poskytnou podklady právě k těm informacím, které jsou klíčové pro konkrétní věc (např. k tomu, zda daňový subjekt přepravil zboží do jiného členského státu). To, že další informace tvořící součást této výměny poskytne daňový orgán jiného členského státu bez uvedení svých postupů a bez podkladů, omezuje důkazní hodnotu pouze těchto doplňujících informací.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2022, čj. 10 Afs 127/2021-70)
Prejudikatura: č. 2162/2011 Sb. NSS, č. 2172/2011 Sb. NSS a č. 3016/2014 Sb. NSS; rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 22. 10. 2013, Sabou, (C-276/12), rozsudky Soudního dvora ze dne 20. 6. 2018, Enteco Baltic (C-108/17) a ze dne 30. 9. 2021, HYDINA SK (C-186/20).
Věc: P. P. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
V nynější věci se Nejvyšší správní soud zabýval mj. tím, za jakých podmínek mohou daňové orgány převzít závěry finanční správy jiného členského státu Evropské unie podle unijního nařízení č. 904/2010.
Finanční úřad pro Královehradecký kraj (správce daně) doměřil celkem čtyřmi dodatečnými platebními výměry ze dne 18. 9. 2018 žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září, říjen, listopad a prosinec 2014 a uložil mu povinnost zaplatit penále. Ve zdaňovacím období září 2014 žalobce nesplnil podmínky při pořízení a dodání zboží formou třístranného obchodu podle § 17 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Ve zdaňovacích obdobích říjen, listopad a prosinec 2014 pak nesplnil podmínky pro osvobození od daně z přidané hodnoty při…
