č. 4402/2022 Sb. NSS, Zaměstnanost: ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti; uspokojení mzdových nároků; souběh funkcí
č. 4402/2022 Sb. NSS
Zaměstnanost: ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti; uspokojení mzdových nároků; souběh funkcí
k § 3 písm. a) zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů
ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele
(Ej 170/2022)
Úřad práce nemůže vyloučit žadatele o uspokojení mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, z pojmu zaměstnanec podle § 3 písm. a) téhož zákona jen proto, že žadatel byl v rozhodném období jak ředitelem obchodní společnosti, tak členem jejího statutárního orgánu. Tzv. souběh funkcí, jak jej definuje judikatura Nejvyššího soudu (naposled rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, č. 35/2019 Sb. rozh. obč.), proto nemůže sám o sobě sloužit k vyloučení žadatele ze systému zavedeného citovaným zákonem a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, čj. 10 Ads 262/2020-98)
Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 171/2016 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 190/15), č. 140/2018 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 669/17); č. 13/1995 Sb. rozh. obč. NS, č. 35/2019 Sb. rozh. obč.
Věc: T. P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uspokojení mzdových nároků, o kasační stížnosti žalobce.
V nynější věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou tzv. souběhu funkcí zaměstnance obchodní společnosti a člena jejího statutárního orgánu. Konkrétně Nejvyšší správní soud řeší, jak tento souběh ovlivňuje právo zaměstnance požádat o uspokojení mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb., který implementuje směrnici 2008/94/ES o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele.
Žalobce je předseda představenstva a bývalý zaměstnanec společnosti ARANEA TECHNOLOGY a.s. Pro tuto společnost pracoval jako zaměstnanec od roku 2010. Od roku 2017 (po změně dosavadní pracovní smlouvy) pracoval jako její ředitel. Zhruba ve stejné době se stal předsedou jejího představenstva. ARANEA TECHNOLOGY se ale v roce 2018 dostala do platební neschopnosti. Žalobce proto požádal úřad práce o uspokojení mzdových nároků podle zákona č. 118/2000 Sb. za měsíce červenec až září 2018, které neuspokojila společnost ARANEA TECHNOLOGY jako jeho tehdejší zaměstnavatel.
Úřad práce žalobcovu žádost podle § 9 odst. 6 zákona č. 118/2000 Sb. zamítl, jelikož nepovažoval žalobce za zaměstnance ve smyslu § 3 písm. a) tohoto zákona. Podle úřadu práce se zákon na žalobce vůbec nevztahoval. Žalobce se odvolal k žalovanému, který závěry úřadu práce potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu k Městskému soudu v Praze. Ani městský soud však žalobce nepovažoval za zaměstnance podle zákona č. 118/2000 Sb., proto žalobu zamítl.
Oba správní orgány i městský soud vyšly ve své argumentaci z judikatury Nejvyššího soudu k tzv. souběhu funkcí. Nynějším rozsudkem…