Automobil v obchodním majetku
Ing. Otakar Machala
V následujícím textu se budeme zabývat především problematikou daňové uznatelnosti nákladů, které vznikají v praxi při používání vozidel zahrnutých v obchodním majetku. Prostor bude věnován samozřejmě i otázce krácení těchto nákladů, DPH či souvisejícím specifickým daňovým otázkám.
Nahoru1. Úvod, podmínky daňové uznatelnosti
Z hlediska členění nákladů vznikajících v souvislosti s používáním tzv. firemního osobního automobilu lze rozlišit tyto hlavní skupiny:
-
odpisy,
-
spotřebu pohonných hmot, maziv a dalších kapalin nutných pro provoz vozidla,
-
různé typy pojistného,
-
výdaje na opravy a údržbu vč. technických prohlídek, měření emisí apod.,
-
případně paušální výdaj na dopravu.
Obecné podmínky daňové uznatelnosti
Z obecného pohledu musejí být pro daňovou uznatelnost těchto nákladů splněny následující předpoklady:
-
Je prokazatelné, že náklady vznikly; v případě paušálního výdaje na dopravu, že poplatník v daném kalendářním měsíci využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů.
-
Náklady vznikly v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů.
-
Výše nákladu a jeho zařazení do příslušného zdaňovacího období je v souladu s účetními předpisy a je dodržen princip věcné a časové souvislosti.
-
Výše nákladu odpovídá ceně uvedené v daňových dokladech.
-
Náklad není vyloučen z daňově uznatelných nákladů zákonem o daních z příjmů či jiným předpisem.
Je prokazatelné, že náklady vznikly
Prokázání nákladů by mělo být v dobře vedeném účetnictví samozřejmostí. K tomu slouží např. u odpisů evidence majetku, doklady o pořízení automobilu a jeho zařazení do příslušné odpisové skupiny. Spotřebu PHM prokážeme doklady o jejich nákupu. Náklady z titulu pojistného automobilu dokládají příslušné smlouvy, příp. vychází daňová uznatelnost z právního předpisu (pojištění odpovědnosti z provozu vozidel).
Podnikatel nakoupil do svého vozu naftu za 900 Kč. Doklad o nákupu však ztratil. Náklad není daňově uznatelný ani v případě, že v knize jízd je o čerpání PHM řádný zápis a že je např. dle počtu ujetých km zřejmé, že bez uvažování uvedeného čerpání by mu vycházela neúměrně nízká spotřeba PHM.
Souvislost s dosažením příjmů
Důkazním prostředkem toho, že náklady vznikly v souvislosti s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů, je v případě automobilu např. kniha jízd. Podmínku daňové uznatelnosti jistě nesplňují například náklady na pohonné hmoty spotřebované pro soukromé jízdy služebním automobilem. V duchu § 28 odst. 6 ZDP lze do nákladů uznat i odpisy jen částečně, jestliže je služební vůz použit pouze zčásti k zajištění zdanitelného příjmu.
Podnikatel měl ve svém účetnictví zahrnuty doklady na nákup PHM z února sledovaného roku. Služební vozidlo, které dle knihy jízd používal pouze k jízdám v souvislosti s podnikáním, zakoupil až v červenci tohoto roku.
Je zřejmé, že výdaj na nákup PHM nevznikl v souvislosti s provozem tohoto podnikatelského vozidla, a pokud podnikatel neprokáže použití k jiným podnikatelským účelům (např. spotřeba nafty do topení v dílně podnikatele), půjde o daňově neuznatelný výdaj. Těžko by totiž bylo obhajitelné, že PHM byly nakoupeny s předstihem do kanystrů.
Souvislost s příjmem osvobozeným nebo nepodléhajícím dani
V prvé řadě je třeba upozornit, že pro veškeré výše uvedené skupiny nákladů vznikajících při používání vozidla zahrnutého do obchodního majetku platí, že předpokladem pro uvažování o jejich zahrnutí do daňových nákladů je jejich věcná souvislost s dosahováním příjmů, které jsou předmětem daně a které zároveň nejsou od daně osvobozeny, nezahrnovány do základu daně nebo vyňaty ze zdanění podle mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. V opačném případě se zpravidla jedná o daňově neuznatelné náklady podle § 25 odst. 1 písm. i) ZDP.
Zapsaný spolek Ekoděti používá ke své hlavní činnosti, kterou je ochrana životního prostředí, při služebních cestách osobní automobil, který je v majetku spolku. Protože výdaje na hlavní činnost spolku převyšovaly příjmy z této činnosti, nejsou uvedené příjmy z hlavní činnosti v souladu s § 18a odst. 1 písm. a) ZDP předmětem daně z příjmů. V konkrétním případě to znamená, že daňové odpisy, spotřeba pohonných hmot, opravy, pojistné a dále veškeré cestovní náhrady představují náklady daňově neuznatelné.
Níže uvádíme několik nejzákladnějších možností účtování předmětných nákladů. Jde o účtování na stranu MD např. těchto účtů (připomínáme, že podle Směrné účtové osnovy je závazné označení účtů pouze v úrovni prvních dvou číslic):
Přirozeně nepůjde o vyčerpávající možnosti. V praxi bude možné se setkat i s jinými náklady.
Osobní versus nákladní automobil
Rozlišení osobního a nákladního automobilu má význam v případech, kdy je daňový režim nákladů u osobního automobilu odlišný od nákladů pro automobil nákladní. Na první pohled se může zdát, že při rozlišování osobních a nákladních automobilů jde o velice jednoduchou záležitost. Ovšem u kategorie malých nákladních vozidel do 1,5 tuny dochází mnohdy ke značným nejasnostem. V současné době platí, že se vychází z údajů uvedených v technických dokladech k vozidlu. Z tohoto hlediska lze vozidla rozdělit na dvě skupiny.
-
Pro vozidla uvedená do provozu do 30. 6. 1995 platí, že za osobní jsou považována vozidla určená pro dopravu osob v počtu do devíti osob včetně, přičemž jejich celková hmotnost nesmí převýšit 3,5 tuny; jestliže je u vozidel označených jako dodávková, kombinovaná nebo osobní speciál uvedena poznámka 1–3 místa k sezení (včetně řidiče), jedná se o vozidla nákladní.
-
Pro vozidla uvedená do provozu počínaje dnem 1. 7. 1995 platí, že za osobní automobil se považuje silniční motorové vozidlo kategorie M1 a za nákladní automobil silniční motorové vozidlo kategorie N.
Nahoru2. Automobil podnikatele
Použití automobilu i k soukromým účelům
U vozidel zahrnutých v obchodním majetku podnikatelů - fyzických osob dochází často k tomu, že podnikatel používá vozidla nejen pro služební, ale rovněž pro soukromé jízdy. V takových případech je zřejmé, že automobil je používán pouze zčásti na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a část výdajů bude proto daňově neuznatelná.
Krácení odpisů
V případě odpisů nám ustanovení § 28 odst. 6 ZDP říká, že při odpisování hmotného majetku, který je pouze zčásti používán k zajištění zdanitelného příjmu, se do výdajů k zajištění zdanitelného příjmu zahrnuje pouze poměrná část odpisů. Poměr se pak zřejmě určí z počtu ujetých km v daném roce k soukromým účelům a k účelům souvisejícím s podnikáním. Zákon o daních z příjmů však již nic jiného k částečnému použití neříká, a proto zde dochází v mnoha případech k nejasnostem.
Krácení ostatních nákladů
Pokud jde o náklady, které lze vztáhnout ke konkrétní soukromé jízdě, např. spotřeba PHM (ovšem vypočtená z průměrné spotřeby a z průměrné ceny nakoupených PHM), jde jednoznačně o daňově neuznatelný náklad, neboť neslouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. V případě obecných nákladů na údržbu vozidla však nejsou pravidla jasně definována. Často se dá použít poměrné krácení nákladů, ale ve většině případů záleží především na zdůvodnění konkrétní situace a obhájení každého případu před správcem daně individuálně.
Je třeba upozornit, že režim poměrného krácení daňových nákladů se týká pouze podnikatele - fyzické osoby a použití automobilu pro jeho osobní potřebu. Odlišná situace nastává u zaměstnance (viz dále).
Advokát JUDr. Chytrák používá při výkonu své praxe osobní automobil, který vložil do obchodního majetku. Ve zdaňovacím období vznikly v souvislosti s provozem vozidla tyto náklady:
Z vedeného deníku jízd vyplývá, že z celkového počtu 8 420 ujetých km bylo pro služební účely ujeto 6 315 km a soukromě 2 105 km (25 % z celkové hodnoty). Bude vypočten koeficient soukromých jízd: 2 105 / 8 420 = 0,25.
Poměrné krácení nákladů
Je zřejmé, že v závislosti na vypočteném koeficientu je třeba upravit příslušné náklady na provoz vozidla a při sestavování daňového přiznání za zdaňovací období JUDr. Chytrák - vyloučí z daňově uznatelných tyto náklady:
Náklady, které není nutné krátit
Silniční daň bude nákladem daňově uznatelným v plné výši, neboť silniční daň je nutné hradit pouze z důvodů, že je vozidlo užíváno k podnikatelským účelům.
Ostatní náklady
U ostatních nákladů je třeba k rozhodnutí, zda jde o daňově uznatelný či neuznatelný výdaj, použít jiná vhodná kritéria.
Např. u dálniční známky lze z knihy jízd prokázat ujeté km po dálnicích. Lze si tedy představit situaci, kdy dle deníku jízd JUDr. Chytrák neujel po dálnici soukromě ani jeden km, a proto je celá částka za dálniční známku daňově uznatelným výdajem, jakož i případ, kdy naopak po dálnici jel pouze při jízdě na dovolenou, a v tom případě nelze uznat nákup dálniční známky vůbec.
Vyjádření správce daně
Ano, kritérium dle ujetých km po dálnici pro daňové posouzení nákupu dálniční známky je vhodné.
Sporný bude u výše uvedeného příkladu asi náhled na výdaje na opravy a údržbu automobilu a na pojistné (ať již se jedná o zákonné pojištění provozu motorového vozidla, nebo o havarijní). Lze přirozeně připustit poměr daňových a nedaňových nákladů dle ujetých km soukromě, ale toto je pohled pro podnikatele značně nepříznivý. Pokud nebudeme uvažovat o případech, kdy skutečný stav je formálně zastřený, tedy takových, kdy vozidlo bylo pouze výjimečně použito pro podnikání, mohli bychom dokázat obhájit i náklady v plné výši, a to v závislosti na individuálním posouzení každého případu.
U nákladu na pojistné je nutné vidět, že jde např. o havarijní pojištění podnikatelského majetku, kdy i příjem z pojistných plnění je zdanitelným příjmem. Podnikatel se tak pojišťuje pro případy, kdyby při havárii vozidla došlo k ohrožení jeho podnikatelské činnosti, a tím i ke snížení zdanitelných příjmů.
U oprav můžeme uvést případy z hlediska daňové uznatelnosti zřejmé, např.:
-
vozidlo bylo opravováno před uskutečněním soukromých jízd, a oprava tedy nebyla evidentně zapříčiněna opotřebením při soukromé jízdě,
-
na nutnost opravy nemá vliv použití vozidla k soukromým účelům v daném roce (karoserie zkoroduje a lak vybledne při parkování mimo garáž, i když vozidlo nejezdí),
-
oprava propíchnuté pneumatiky při pracovní cestě ke klientovi nesouvisející s opotřebením pneumatiky, ale s hřebíkem na cestě.
Jako opačný případ pak uveďme, pokud JUDr. Chytrák při dovolené naloží do svého automobilu – Fabie celou pětičlennou rodinu včetně psa, střechu zatíží zavazadly a při jízdě utrhne výfuk vozidla.
Odpisy
Odpisy osobního automobilu představují náklady vznikající v souvislosti s postupnou reprodukcí tohoto hmotného majetku a s tím, jak dochází k postupnému snižování jeho hodnoty v důsledku používání i časového zastarávání. Cílem daňových odpisů není věrné kopírování postupného opotřebení vozidla, ale časově rozvržené promítání jeho hodnoty do daňových nákladů. Podmínky a způsob odpisování hmotného majetku obecně stanoví §§ 26 až 33 ZDP.
Daňové odpisování a zařazení automobilů do odpisových skupin v průběhu let doznalo několika významných změn. Od zdaňovacího období započatého v roce 2008 jsou všechny automobily zařazeny do 2. odpisové skupiny s dobou odpisování minimálně 5 let.
Mimořádné odpisy
Novela ZDP daná zákonem č. 609/2020 Sb. (tzv. daňový balíček 2021) umožňuje dle § 30a ZDP poplatníkům odepsat hmotný majetek zařazený v odpisové skupině 2 podle přílohy č. 1 k ZDP, tedy i osobní automobil, pořízený v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2021, pokud je jeho prvním odpisovatelem, bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku.
Odpisuje se měsíčně a poplatník má povinnost zahájit odpisování počínaje následujícím měsícem po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Při zahájení nebo ukončení odpisování v průběhu zdaňovacího období lze uplatnit odpisy pouze ve výši připadající na toto zdaňovací období. Odpisy se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
Případné technické zhodnocení takto odpisovaného automobilu nezvyšuje jeho vstupní cenu, ale po dokončení se zatřídí do 2. odpisové skupiny, a odpisuje se jako samostatný hmotný majetek.
Podle přechodných ustanovení novely lze výše uvedený postup použít i na všechna vozidla pořízená (uvedená do užívání) od 1. ledna 2020.
Pan Šikovný reagoval na aktuální situaci způsobenou pandemií COVID-19 a v březnu 2020 koupil do obchodního majetku nový dodávkový automobil za pořizovací cenu 1 215 000 Kč, kterým zajišťuje rozvoz jídla dle objednávek zákazníků. Vzhledem k široké poptávce po těchto službách vykazuje z dané činnosti vysoké zisky. S radostí proto využije možnost uplatnit mimořádné odpisy podle § 30a novelizovaného ZDP. Výpočet výše odpisů ukazuje následující tabulka:
V roce 2020 tak poplatník může uplatnit daňový odpis v celkové výši 546 750 Kč, v roce 2021 shodou okolností rovněž ve výši 546 750 Kč a v roce 2022 zbývajících 121 500 Kč.
V případě uplatnění rovnoměrných odpisů podle § 31 ZDP by daňový odpis činil v roce 2020 pouze 133 650 Kč a v letech 2021 až 2024 potom 270 338 Kč (v roce 2024 díky zaokrouhlování jen 270 336 Kč.
I v situaci, kdy by poplatník využil u tohoto vozidla zvýšení odpisu v prvním roce odpisování o 10 % podle § 31 odst. 1 písm. d) ZDP, by daňový odpis v roce 2020 činil 255 150 Kč, tj. méně než polovinu mimořádných odpisů podle § 30a ZDP.
Odpisy uplatňované v souladu ustanoveními ZDP představují daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. a) ZDP, až na dnes již historickou výjimku u vozidel s omezenou vstupní cenou pro účely daňového odpisování.
Spotřeba pohonných hmot
U vozidel zahrnutých v obchodním majetku je do daňově uznatelných nákladů uznávána spotřeba pohonných hmot v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) ZDP bodu 4 v prokázané výši, to znamená, že je třeba ji prokazovat doklady o nákupu PHM u čerpacích stanic. Zjednodušeně řečeno, obecně lze do daňových výdajů při 100% využití k podnikání zahrnout hodnotu veškerých PHM nakoupených v souvislosti s používáním těchto vozidel. Pro stanovení jejich spotřeby přitom nejsou rozhodující údaje o spotřebě uvedené v technickém průkazu k danému vozidlu.
Neznamená to ovšem, že správce daně automaticky veškeré nákupy PHM jako daňový náklad uzná. Bude-li mít pochybnosti o skutečné výši spotřeby PHM u konkrétního vozidla, vyzve poplatníka k jejímu prokázání. Často se lze setkat s postupem, kdy správce daně z údajů v technickém průkazu vychází orientačně a toleruje určité procento nad tyto údaje. Při jeho překročení potom vyzývá k prokázání výše spotřeby.
Správce daně na kontrole u firmy Jan Hrubý - taxislužba prověřoval výši spotřeby PHM u dvou typově shodných osobních automobilů Škoda zahrnutých do obchodního majetku. Průměrná spotřeba PHM v technickém průkazu byla uváděna ve výši 5,5 l/100 km při rychlosti 90 km/h, 6,3 l/100 km při rychlosti 120 km/h a 7,8 l/100 km při městském provozu. Zatímco propočet spotřeby podle dokladů od čerpacích stanic u prvního vozidla představoval 8,1 l /100 km, u druhého vozidla 10,4 l /100 km.
Správce daně při kontrole zohlednil, že vozidla jsou využívána převážně v městském provozu a spotřebu u prvního vozidla považoval za prokázanou na základě dokladů od čerpacích stanic. U druhého vozidla vyzval pana Hrubého k dodatečnému prokázání výše spotřeby PHM. Podnikatel nechal provést zkoušku spotřeby PHM u autorizované zkušebny, která zjistila průměrnou spotřebu v městském provozu 10,2 l/100 km v důsledku horšího technického stavu vozidla. Na základě předloženého protokolu zkušebny již správce daně považoval spotřebu PHM u druhého vozidla za prokázanou.
Odlišná situace nastává u silničních motorových vozidel v případě elektromobilů využívajících pro svůj pohon elektrickou energii. Vzhledem k rozsahu je toto téma řešeno v samostatném textu Elektromobil.
Z ostatních provozních kapalin přicházejí v úvahu zejména oleje (motorový, převodový, mazací), kapalina do chladiče, náplň ostřikovačů apod. Jejich spotřeba představuje daňový náklad obecně podle § 24 odst. 1 ZDP, a to v prokázané výši, tj. na základě dokladů o nákupu.
Alternativou k nákladům za skutečně nakoupené pohonné hmoty je aplikace paušálního výdaje na dopravu (viz dále).
Pojistné
Různé typy pojistného představují v dnešní době podstatnou částku nákladů vynakládaných v souvislosti s provozem automobilů. Lze rozlišovat tzv. povinné pojištění placené povinně bez ohledu na vůli plátce a různé typy nepovinného pojištění. U pojištění odpovědnosti z provozu vozidel jde o pojištění, k jehož úhradě je poplatník povinen podle zvláštního zákona. Takovéto pojištění představuje daňový náklad podle § 24 odst. 2 písm. p) ZDP. Smluvní pojištění, zejména havarijní, na odcizení vozidla, tzv. pojištění sedadel - v podstatě pojištění cestujících pro případ úrazu či smrti představuje daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. e) ZDP.
V této souvislosti je třeba upozornit na povinnost dodržování časové souvislosti u pojistného, které se časově nekryje s daným zdaňovacím obdobím. To platí zejména u jednorázových pojištění. V případě pravidelně se opakujících částek pojistného u pojištění hrazeného opakovaně lze obhájit zahrnutí nákladů na pojistné do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů již v okamžiku předpisu pojistného.
Podnikatel pan Čech, který vede účetnictví, má sjednáno jednorázové smluvní havarijní pojištění placené na období od 1. 5. běžného roku do 30. 4. roku následujícího. I když uhradí celé pojistné 18 000 Kč na období 1. 5. 202X do 30. 4. 202X+1 již v květnu 202X, nákladem ovlivňujícím základ daně bude pojistné v časovém rozlišení podle účetních předpisů, tj. v roce 202X částka 12 000 Kč (8/12 z 18 000 Kč), v roce 202X+1 částka 6 000 Kč (4/12 z 18 000 Kč).
Podnikatel pan Slovák, který vede účetnictví, má sjednáno smluvní havarijní pojištění za stejných podmínek jako pan Čech, ale hradí je opakovaně. Jestliže uhradí celé pojistné 18 000 Kč na období 1. 5. 202X do 30. 4. 202X+1 již v květnu 202X, může být v jeho případě nákladem ovlivňujícím základ daně v období roku 202X pojistné v plné výši.
Za pravidelně opakující se daňové výdaje se podle pokynu GFŘ D-22 mj. považují pravidelně se opakující částky za předpokladu, že se výrazněji neovlivní věcná a časová souvislost nákladů a výnosů, např. placené pojistné, které se nekryje s účetním (zdaňovacím) obdobím. Tento postup lze uplatnit pouze u částek, které by se časově rozlišovaly jen mezi dvěma účetními obdobími.
Opravy a údržba
Náklady na opravy a udržování vozidel v obchodním majetku obecně představují daňové náklady. U tohoto typu nákladů se v praxi obvykle nevyskytují vážnější problémy. Výjimku tvoří otázka rozlišení hranice mezi opravou (údržbou) a technickým zhodnocením vozidla.
Při rozhodování, zda se u konkrétních prací jedná o opravu, udržování nebo technické zhodnocení, je třeba vycházet z charakteristiky těchto pojmů v účetních a daňových předpisech. Obecně platí, že opravami se odstraňuje částečné fyzické opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu.
Majitel prodejny se smíšeným zbožím pan Drobný měl poruchu na svém vozidle. V autoservisu bylo zjištěno, že praskla hlava motoru. Za účelem uvedení do původního stavu byla prasklá hlava vyměněna za novou hlavu motoru téhož typu. Náklady za práci autoservisu včetně dodaného materiálu byly účtovány jako oprava.
Udržováním se zpomaluje fyzické opotřebení, předchází jeho následkům a odstraňují drobnější závady.
Tentýž pan Drobný dal v autoservisu provést nástřik dutin svého vozidla antikorozním přípravkem, čímž došlo ke zpomalení koroze citlivých kovových částí vozidla. V daném případě se jednalo o udržování.
Technické zhodnocení
Technické zhodnocení movitých věcí je z pohledu zákona o daních z příjmů charakterizováno jako náklady na rekonstrukci a modernizaci majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období částku 80 000 Kč (do 31. 12. 2020 platila částka 40 000 Kč). Za rekonstrukci se přitom pro daňové účely považují takové zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo parametrů, za modernizaci je považováno rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.
Provozovatel sítě restaurací pan Kuchař vlastní ve své firmě dva osobní automobily.
Do prvního z nich zakoupil v roce 2020 autorádio v ceně 8 000 Kč. Pokud by další zásahy na automobilu nebyly provedeny, v daném případě by se jednalo o provozní náklad, neboť ačkoliv zakoupením autorádia došlo k rozšíření vybavenosti, nebyla překročena hranice 40 000 Kč za zdaňovací období. Kromě tohoto autorádia dal ovšem pan Kuchař rovněž do vozidla dodatečně namontovat klimatizaci v hodnotě 33 000 Kč. Vzhledem k tomu, že celkové výdaje na rekonstrukci činily u vozidla za zdaňovací období 41 000 Kč, jednalo se o technické zhodnocení charakteru modernizace, které bylo účtováno jako zvýšení vstupní ceny tohoto vozidla.
U druhého vozidla dal pan Kuchař vyměnit stávající motor o objemu 1 600 ccm za silnější o objemu 2 500 ccm. Celková hodnota prací včetně ceny nového motoru dosáhla částky 120 000 Kč. U tohoto vozidla se jednalo o technické zhodnocení charakteru rekonstrukce, neboť došlo ke změně (zlepšení) technických parametrů vozidla.
V praxi se samozřejmě vyskytují i případy, které balancují na hranici opravy a technického zhodnocení. Do - po jistou dobu - sporné kategorie patřil například dodatečný nákup zimních pneumatik. V minulosti často panoval názor, že se v případě překročení stanovené částky jedná o výdaj na technické zhodnocení vozidla, neboť použitím zimních pneumatik dochází ke změně jízdních vlastností vozidla. V současné době dle stanoviska uvedeného v pokynu GFŘ D-22 k § 33 ZDP jednoznačně platí, že za technické zhodnocení se nepovažuje vybavení motorového vozidla zimními pneumatikami.
Zvláštní případy
Při podnikatelské činnosti dochází rovněž k situacím, kdy fyzická osoba používá či umožňuje používat vozidlo vložené do obchodního majetku jiným podnikatelským subjektům. V souvislosti s tím vznikají otázky, jakým způsobem takové situace daňově řešit.
Rodinný finanční poradce pan Halíř je zároveň společníkem společnosti s ručením omezeným Kačka, s.r.o., kde pobírá i příjmy ze závislé činnosti. Do svého obchodního majetku zařadil osobní automobil, který používá i pro cesty jako společník s.r.o. Kačka a v některých případech poskytuje vozidlo k dispozici společnosti (i jiným zaměstnancům).
V případě, kdy pan Halíř jezdí tímto vozidlem na pracovní cesty pro s.r.o. Kačka, jedná se z jeho hlediska jako podnikatele FO o použití vozidla pro soukromé účely, a tedy nutnost ve svém podnikání, kde je automobil vložen v obchodním majetku, krátit výdaje spojené s provozem vozidla. Z hlediska společnosti jde o použití vlastního vozidla zaměstnance s příslušnými náhradami.
V případě, kdy přenechá vozidlo k dispozici obchodní společnosti, měla by být uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem by byl nájem vozidla. Z hlediska pana Halíře by u příjmů z nájemného šlo o příjmy dle § 7 ZDP (nájem věcí zahrnutých v obchodním majetku) a u společnosti Kačka, s.r.o., o daňové náklady z titulu nájemného. V případě vztahu společník – obchodní společnost je třeba nezapomenout na institut běžné (obvyklé) ceny dle § 23 odst. 7 ZDP. Pokud by např. nájemné účtované v nákladech a zahrnuté do daňových výdajů převyšovalo cenu obvyklou v daném místě a čase a smluvní strany by nebyly schopny rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou sjednanou uspokojivě doložit, o zjištěný rozdíl by správce daně zvýšil základ daně obchodní společnosti.
Nepříznivé daňové dopady může mít v některých případech i situace, kdy podnikatel vozidlo do obchodního majetku nevloží, a to zejména v případě jeho technických zhodnocení souvisejících s podnikáním. Je proto třeba v konkrétních případech zvážit výhody a nevýhody takového postupu.
Majitel autoškoly pan Karambol používá pro výuku žáků osobní automobil, který nevloží do obchodního majetku firmy. V souladu s příslušnými předpisy se rozhodl, že jej opatří druhým ovládáním pro učitele, které samozřejmě slouží výhradně pro potřeby jeho podnikání.
Vzhledem ke skutečnosti, že se nejedná o automobil služební, nelze tyto náklady podle § 25 odst. 1 písm. u) ZDP daňově zohlednit.
Nahoru3. Paušální výdaj na dopravu
Výrazné snížení zbytečné administrativy a zjednodušení prokazování výdajů na dopravu vozidly ze strany poplatníků daní z příjmů mělo přinést zavedení tzv. paušálního výdaje na dopravu, a to od zdaňovacího období (příp. období, za které se podává daňové přiznání) započatého v roce 2009.
Jedná se o možnost (nikoliv povinnost) upravenou v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP, podle níž lze zahrnout do daňových nákladů částku v paušální výši 5 000 Kč u jednoho vozidla za každý celý kalendářní měsíc zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů.
Výše paušálního výdaje není nijak vázána na skutečnou míru využití vozidla. Tento paušál představuje automatický výdaj, který lze uplatnit v rámci základu daně z příjmů za předpokladu splnění…
