Input:

č. 1015/2007 Sb. NSS, Řízení před soudem: posouzení včasnosti žaloby při nerespektování poučení soudu

č. 1015/2007 Sb. NSS
Řízení před soudem: posouzení včasnosti žaloby při nerespektování poučení soudu
k § 46 odst. 2 a § 72 odst. 1 soudního řádu správního k § 82 občanského soudního řádu
Nerespektoval-li žalobce poučení správního soudu, obsažené v usnesení o odmítnutí věci podle § 46 odst. 2 s. ř. s., o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posuzovat podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a § 82 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že řízení o žalobě je zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba. V takovém případě se lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, čj. 4 As 48/2003-59)
Prejudikatura: srov. č. 276/2004 Sb. NSS, č. 395/2004 Sb. NSS a č. 396/2004 Sb. NSS.
Věc: Akciová společnost T. proti Úřadu průmyslového vlastnictví o zamítnutí přihlášky ochranné známky, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 5. 2002, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 6. 4. 2001 o částečném zamítnutí přihlášky ochranné známky a toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žaloba byla podána poté, co Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 5. 2003 odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. žalobu směřující proti témuž rozhodnutí a žalobce poučil, že může do jednoho měsíce od právní moci usnesení podat žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného u příslušného okresního (obvodního) soudu.
Městský soud v Praze žalobu usnesením ze dne 25. 8. 2003 odmítl podle ustanovení § 46 odst. 2 s. ř. s. s tím, že se nejedná o věc patřící do pravomoci soudů ve správním soudnictví. Proti tomuto usnesení podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž snesl řadu argumentů k tomu, proč Městský soud v Praze zaujal věcně nesprávný postoj k funkci zápisu (výmazu) ochranné známky do rejstříku.
Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Není na újmu účastníkům řízení před správním orgánem, jestliže se z neznalosti žalobou obrátí do nesprávné soudní větve. Oba procesní předpisy (občanský soudní řád a soudní řád správní) mají totiž ustanovení umožňující odmítnout takovou nesprávnou žalobu, respektive řízení o takové žalobě zastavit (§ 46 odst. 2 a § 68b s. ř. s“ § 104b o. s. ř.). Soud musí v takovém případě poučit žalobce o tom, že žalobu je třeba podat v druhé větvi soudnictví; řídí-li se účastník takovým poučením, neztrácí lhůtu, kterou oba předpisy pro podání žaloby stanoví (§ 72 odst. 3 s. ř. s., resp. § 82 odst. 3 o. s. ř.), jestliže tuto lhůtu dodržel při podání původní žaloby.
Nastal-li spor mezi soudem rozhodujícím věci občanskoprávní a soudem správním o věcnou příslušnost, pak jej může vyřešit jen zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. Tento senát jednak vysloví, zda je pro řízení příslušný soud ve správním soudnictví, nebo soud v řízení ve věcech občanskoprávních, a jednak
Nahrávám...
Nahrávám...