doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.
Zákoník práce (§ 208 ZP) zná i jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, avšak blíže je nespecifikuje. V praxi může tedy jít o jakoukoli překážku, kterou způsobil zaměstnavatel a na níž zaměstnanec nenese vinu.
Může jít např.:
-
o nepřevedení zaměstnance na jinou práci, ačkoli je zaměstnavatel povinen tak ze zákona učinit (§ 41 odst. 1 ZP), a zaměstnanec odmítne konat nadále původní práci,
-
o protiprávní převedení (tj. bez dohody se zaměstnancem v případech, kdy zákoník tuto dohodu vyžaduje, např. při prostoji) na jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě a kterou zaměstnanec odmítne konat,
-
o protiprávní přeložení zaměstnance do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, kam zaměstnanec odmítne nastoupit,
-
o krátkodobé uzavření provozních prostor, kde zaměstnanec pracuje (např. pro malování, adaptaci nebo rekonstrukci), kdy zaměstnavatel nepřidělí zaměstnanci v dohodě s ním jinou práci. To však neplatí, jde-li o převedení k odvrácení mimořádné události nebo hrozící nehody (§ 41 odst. 4 ZP),
-
o čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů (za to mu přísluší mzda), který spadá do jeho pracovní doby a mzda ani plat se zaměstnanci nekrátí. Pokud by mu v důsledku toho ušla mzda (§ 210 ZP), náleží mu náhrada mzdy,
-
o vyhlášení nezákonné výluky (§ 28 až 30 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání).
Náhrada mzdy
Ve všech těchto případech přísluší zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši průměrného výdělku. Výjimku tvoří pouze případy (§ 209 ZP), kdy zaměstnavatel podnikatelské sféry nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby pro nedostatek práce (např. pro dočasné omezení odbytu výroby) a tento zaměstnavatel uzavře pro uvedený případ předem písemnou dohodu (§ 209 odst. 2 ZP) s odborovou organizací v tom smyslu, že poskytovaná náhrada mzdy bude nižší (nejméně 60 % průměrného výdělku). Součástí této dohody by měl být i výčet…