VÝPLATA ODSTUPNÉHO
Podle zákoníku práce to udělat můžete, ale zákon o zaměstnanosti na to tak nějak nepamatuje. Co konkrétně mám na mysli? Výplatu odstupného v pozdějším termínu, než je nejbližší následující výplatní termín. Dle ustanovení § 67 odst. 4 ZP platí, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem písemně dohodnout i na pozdější výplatě odstupného, než je výše uvedený termín. Jestliže se ale zaměstnanec, kterému právo na odstupné ze zákona vzniklo, přihlásí do evidence uchazečů o zaměstnání, není bohužel vyloučeno, že Úřad práce s ním zahájí řízení o přiznání tzv. kompenzace odstupného ve smyslu ustanovení § 44b ZZ. Tato právní úprava vychází totiž z toho, že pokud uchazeči o zaměstnání nebylo ze strany jeho posledního zaměstnavatele odstupné vyplaceno při skončení pracovního poměru nebo v nejbližším následujícím výplatním termínu, poskytne mu Úřad práce kompenzaci, a to za dobu od zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání do uplynutí doby, za kterou zaměstnanci přísluší minimální výše odstupného (to vše samozřejmě za předpokladu, že uchazeč o zaměstnání splnil podmínky pro vznik nároku na podporu v nezaměstnanosti). Výše kompenzace činí násobek doby, za kterou (zákonné) odstupné uchazeči o zaměstnání náleží, a 65 % jeho průměrného měsíčního čistého výdělku, který byl u něho zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním ukončeném zaměstnání.
O poskytnutí kompenzace vydává příslušná krajská pobočka Úřadu práce rozhodnutí, a to ve správním řízení, které je zahájeno z moci úřední (nikoli na žádost uchazeče o zaměstnání). Do 3 pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí informuje pak zaměstnavatele, který odstupné nevyplatil, a tento zaměstnavatel je povinen uvedenou částku Úřadu práce uhradit do 10 pracovních dnů od doručení zmíněné informace, a to i v případě, že dlužné odstupné již vyplatil. Kompenzace odstupného se vyplácí jednorázově a zákon o zaměstnanosti bohužel výslovně nestanoví, že by ve výši vyplacené částky přecházelo právo z uchazeče o zaměstnání na Úřad práce. I v odborné veřejnosti se proto objevily obavy, že zaměstnavatel může na úhradě kompenzace odstupného zaplatit více, než by měl jinak povinnost zaplatit na odstupném, nebo že by zaměstnanec mohl požadovat vyplacení odstupného v plné výši i přesto, že mu byla jeho část kompenzována.
Snad se ale zdravému rozumu blýská na lepší časy. Alespoň soudě podle níže zmíněného rozhodnutí krajského soudu, který se dotčenou věcí zabýval. Ten odmítl připustit, že by zaměstnavatel platil něčeho dvakrát. Vyšel ze smyslu a účelu právní úpravy kompenzace odstupného, kterým je poskytnout uchazeči o zaměstnání prostředky pro dobu od skončení pracovního poměru do doby, kdy je možno začít vyplácet bývalému zaměstnanci podporu v nezaměstnanosti, (krajský soud v důsledku toho označil smysl a účel kompenzace za totožný s odstupným).
Krajský soud připomněl, že ustanovení § 44b ZZ reagovalo s účinností od 1. 1. 2012 na to, že před tímto datem bylo vždy poskytnutí podpory v nezaměstnanosti "posunuto" až za dobu, pro kterou mělo být poskytnuto odstupné, a to bez ohledu na to, zda bylo, či nebylo odstupné skutečně vyplaceno. Z ničeho tak nelze dle krajského soudu dovodit, že smyslem novely zákona o zaměstnanosti zakomponováním ustanovení § 44b ZZ bylo to, aby se zaměstnancům, kterým není odstupné hrazeno řádně, dostalo od státu plnění "navíc" oproti zaměstnancům, kterým bylo odstupné řádně vyplaceno. Rozdíl v postavení těchto dvou skupin zaměstnanců je dán dle mínění odvolacího soudu pouze tím, že jedna skupina má odstupné ihned k dispozici a druhá má sice na odstupné také nárok, ale nemá tyto finanční…
