Nález 119/2006 SbNU, sv.41, K návrhu na zrušení § 446 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 119
Pl. ÚS 75/04
K návrhu na zrušení § 446 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů
Ústavní soud v řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 437/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 31, nález č. 110) zformuloval ústavně konformní výklad ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000.
A minori ad maius tudíž platí konstatování, dle něhož byla-li pro ustanovení § 446 obchodního zákoníku obsahujícího zvýšenou ochranu dobré víry na úkor ochrany práva vlastnického nalezena ústavně konformní interpretace, pak o to víc v kolizi principů ochrany dobré víry a vlastnického práva nutno za ústavně konformní považovat dikci § 446 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., jenž zákonnou ochranu vlastnického práva výslovným zpřísněním požadavků na existenci dobré víry kupujícího zvýšil.
Nález
pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 13. června 2006 sp. zn. Pl. ÚS 75/04 ve věci návrhu Krajského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Břeclavi jako vedlejšího účastníka (nález byl vyhlášen pod č. 452/2006 Sb.).
Výrok
I. Návrh Krajského soudu v Praze na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, v platném znění, se odmítá.
II. Návrh Okresního soudu v Břeclavi na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., se zamítá.
Odůvodnění
I.
1.Dne 20. 12. 2004 obdržel Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, jako návrh ve smyslu ustanovení § 64 odst. 4 (správně odst. 3) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, a čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), neboť navrhovatel - Krajský soud v Praze - dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem.
2.V projednávané věci podal žalobce Ing. M. Ř. dne 12. 9. 2001 proti žalované Š., a. s., u Okresního soudu v Mladé Boleslavi žalobu o určení, že je výhradním vlastníkem osobního automobilu Škoda Octavia Combi, který zakoupil dne 13. 10. 1999 za 460 000 Kč na základě kupní smlouvy uzavřené s prodávajícím M. L., a to podle obchodního zákoníku. Dne 1. 11. 2000 vyzvala Policie České republiky, Kriminální služba Správy hlavního města Prahy, manželku žalobce, aby vozidlo vydala pro důvodné podezření, že pochází z trestné činnosti; vozidlo bylo Policii České republiky vydáno. Žádosti žalobce o vydání automobilu Policie České republiky nevyhověla, neboť se jednalo o automobil, který byl dne 13. 8. 1999 žalované odcizen a číslo jeho karosérie bylo amatérsky přeraženo. Žalobce svůj nárok opíral o ustanovení § 446 obchodního zákoníku, které dovoluje nabytí vlastnického práva od nevlastníka. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 4.12. 2001 č. j. 9C 210/2001-44 žalobu zamítl s…
