Nález 230/2007 SbNU, sv.47, K procesní povaze lhůty pro podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 47, nález č. 230
III. ÚS 751/06
K procesní povaze lhůty pro podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení
Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 19/02 ze dne 4. 6. 2002 (N 65/26 SbNU 187) plyne, že i rozhodnutí o zastavení řízení podle § 111 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) je s to ohrozit právo na efektivní soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina).
Podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Úcta k právům zahrnuje logicky (též ve vztahu k čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon) i princip důvěry v právo, tj. důvěry těch, jimž je v konkrétní situaci adresováno, jestliže se chovají podle jeho dikce a v jeho intencích. Aby byla tato důvěra zachována, musí být jeho subjektům těmi (orgány), jež práva aplikují, poskytnuta odpovídající ochrana.
Ve smyslu § 42 odst. 1 o. s. ř. může být (procesní) podání učiněno písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě nebo telefaxem. Učinit podání písemně znamená předložit je podatelně soudu nebo je soudu zaslat držitelem poštovní licence (dále jen poštou). Posledně uvedenou možnost zákon v ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. identifikuje tím, že stanoví, že lhůta je zachována, je-li posledního dne podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jestliže zákon účastníku řízení dává možnost, aby procesní úkony činil prostřednictvím pošty (a zejména - co do zachování lhůty - s účinky, jakoby bylo podání učiněno přímo u soudu), pak není materiálně myslitelné, aby případné poruchy uvnitř doručovacího mechanismu pošty šly na jeho vrub. Účastník se podle práva - a právem - spoléhá na to, že jemu zákonem umožněný režim učinit procesní úkon zajistí, že důsledky jeho podání reálně nastanou, resp. že jeho procesní odpovědnost nebude spojována s ničím jiným než s tím, co je schopen reálně ovlivnit (řádně zásilku na poště podat a zajistit, aby byl schopen podání zásilky doložit).
Z toho plyne, že prokáže-li účastník řízení věrohodně, že zásilku tvrzeného obsahu (návrh na pokračování v řízení) podal včas na poštu k přepravě příslušnému soudu, je v ní obsažené procesní podání projednatelné i v případě, že bude posléze zjištěno, že zásilka soudu doručena nebyla.
Je potřebné zdůraznit, že tento závěr se váže k těm situacím, kdy úkon účastníka řízení se spojuje s procesní lhůtou, pro niž platí ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř., nikoli však k úkonům, jež sice procesní právo předjímá rovněž, avšak jejich rozhodná základna vychází z kontextu hmotněprávního, resp. jimiž jsou uplatňována subjektivní hmotná práva; kupříkladu v případě žaloby podle § 79 odst. 1 o. s. ř. je proto nutné trvat na tom, aby soudu skutečně došla, resp. aby dojití bylo prokázáno (srov. § 100 a násl. občanského zákoníku). Se zřetelem k oddělenosti řízení o ústavní stížnosti (§ 72 a násl. zákona o Ústavním soudu) od řízení před obecnými soudy…