Input:

Nález 85/2009 SbNU, sv.53, K rozhodování o náhradě za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o omezení způsobilosti k právním úkonům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 85

II. ÚS 1191/08

K rozhodování o náhradě za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím o omezení způsobilosti k právním úkonům

K možnosti uplatnit v řízení zahájeném po účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, i nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí vzniklou před účinností zákona č. 160/2006 Sb. uvádí Ústavní soud, že při posouzení takového nároku je třeba obdobně vycházet ze závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 30.4. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (N 53/26 SbNU 73; 234/2000 Sb.). Je nesporné, že požadavek poskytnutí stejných práv za stejných podmínek bez neodůvodněných rozdílů dikcí čl. II zákona č. 160/2006 Sb. respektován není, neboť zákonodárce bez v ústavní rovině akceptovatelných důvodů znevýhodnil ty subjekty, kterým vznikla imateriální újma nezákonným rozhodnutím, před těmi, jimž vznikla imateriální újma nesprávným úředním postupem.

Základní právo na lidskou důstojnost garantované Listinou, které se uplatní v případě aplikace zákona č. 82/1998 Sb., je co do rozsahu širší než nárok na ochranu lidské důstojnosti uplatňovaný podle občanského zákoníku (zejm. § 11 a násl. a občanského zákoníku). Strohá a nedostatečná úprava obsažená v civilním kodexu se soustřeďuje na otázky ochrany osobnosti, ex definitione, v horizontálních vztazích, tj. v situacích, kdy dochází k interferencím buď při výkonu práv jinými osobami (např. při výkonu svobody projevu), anebo při deliktním jednání jiných osob. Ústavním pořádkem garantovaná základní práva se uplatňují přímo, a tedy i mnohem intenzivněji ve vztazích vertikálních, tj. ve vztazích stát - jednotlivec. Za vertikální vztah je přitom třeba považovat i právní věci projednávané v tzv. řízeních nesporných, tj. v řízeních, která lze zahájit i bez návrhu.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 14. dubna 2009 sp. zn. II. ÚS 1191/08 ve věci ústavní stížnosti S. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 1 Co 313/2007-52 ze dne 29. 1. 2008 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 37C 109/2006-37 ze dne 13. 6. 2007, jimiž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na ochranu osobnosti, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení.

Výrok

I. Postupem porušujícím čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky ve

Nahrávám...
Nahrávám...