Nález 95/2007 SbNU, sv.45, K posuzování důvodů dalšího trvání vazby
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 45, nález č. 95
I. ÚS 603/07
K posuzování důvodů dalšího trvání vazby
Průlom do presumpce neviny je v případě rozhodování o pokračovaní vazebního omezení osobní svobody vyvažován mimo jiné požadavkem neoslabování podezření, který shodně s Evropským soudem pro lidská práva aplikoval i Ústavní soud. Nejsou-li v průběhu řízení konkretizovány a precizovány původní indicie odůvodňující stíhání obviněného, nemůže takové obvinění ospravedlnit další pokračování vazby.
Výpověď poškozeného, o niž soud opřel závěr o majetkové povaze stíhaného jednání, objektivně oslabila svou věrohodnost, avšak soud tato situace nechala netečným, přestože stěžovatel namítal, že majetkový prvek je klíčový z hlediska posouzení závažnosti trestního jednání, za něž je stíhán (měřeno sazbou hrozícího trestu odnětí svobody). Pokud krajský soud tyto námitky odkázal do hlavního líčení, pak nedostatečně odlišil, že jiné (nižší) nároky je možno klást na důvodnost trestního stíhání, a jiné nároky platí pro důvodnost a podloženost pokračování vazebního omezení svobody. Ústavně zakotvená povinnost předpokládat nevinu (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) zavazovala krajský soud k hlubšímu odůvodnění závěru o důvodnosti podezření z majetkového charakteru útoku.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 7. června 2007 sp. zn. I. ÚS 603/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2007 č. j. 11 Nt 509/2007-43, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě.
Výrok
I. Nerespektováním čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 1. 2007 č. j. 11 Nt 509/2007-43 porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se toto usnesení ruší.
Odůvodnění
I.
1. Stěžovatel, jenž je vazebně stíhán pro trestný čin loupeže, se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „krajský soud“) zamítl jeho stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě, a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu, garantované čl.8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i právo nebýt považován za vinného, dokud o vině pravomocně nerozhodne soud, garantované čl. 40 odst. 2 Listiny. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti upozornil, že nikdy nepopíral fyzický střet s poškozeným, avšak nic, kromě tvrzení poškozeného, nenasvědčuje spáchání trestného činu loupeže (tedy že by útok mířil i proti majetku poškozeného). O loupežné povaze útoku (odcizení finanční hotovosti 2 200 Kč a brýlí Versace v hodnotě 7 000 Kč) není ve spise…
