Pracovní smlouva

Pracovní smlouva

Ing. Růžena Klímová

Pracovní poměr se nejčastěji uzavírá formou pracovní smlouvy. Pracovní smlouva je dvoustranný právní akt, který má zákonem stanovené formální náležitosti a musí mít podle § 34 odst. 2 ZP písemnou formu. Jedno vyhotovení pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci, kopii zakládá do osobního spisu zaměstnance. Pracovní smlouvu je nezbytné uzavřít před nástupem do práce, nejpozději však v den nástupu do práce. V § 34 odst. 1 ZP jsou uvedeny povinné náležitosti pracovní smlouvy, kterými jsou:

• druh práce,

• místo nebo místa výkonu práce, v nichž má být práce vykonávána,

• den nástupu do práce.

Pokud se účastníci nedohodnou na těchto podstatných náležitostech, pracovní smlouva nebude uzavřena.

K 1. 10. 2024 došlo ke změně zákoníku práce, která se týká elektronického uzavírání pracovněprávních vztahů. Jsou-li pracovní smlouva, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti nebo jejich změny anebo dohody o rozvázání pracovněprávního vztahu uzavřeny prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, je zaměstnavatel povinen zaslat jejich vyhotovení na elektronickou adresu zaměstnance, která není v dispozici zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro tyto účely zaměstnavateli písemně sdělil.

Zaměstnanec má právo od pracovněprávního vztahu nebo jeho změny, které jsou uzavřeny prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, odstoupit od okamžiku jejich uzavření, nejpozději však ve lhůtě 7 dnů ode dne dodání jejich vyhotovení na elektronickou adresu zaměstnance. Odstoupení musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Odstoupení je možné, jen dokud nebylo ze strany zaměstnance započato s plněním.

Pro účely cestovních náhrad je vhodné, aby bylo sjednáno i místo pravidelného (stálého) pracoviště. Není-li toto místo sjednáno, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

Smluvní strany se však mohou dohodnout na dalších ujednáních pracovní smlouvy, mezi něž patří zpravidla:

1) Zkušební doba

Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než:

1. 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru,
2. 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru u vedoucího zaměstnance.

Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním na vedoucí pracovní místo (§ 33 odst. 3 ZP). Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se však zkušební doba prodlužuje. Zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.

Pod sankcí neplatnosti musí být sjednána předem a nelze ji dodatečně prodlužovat. Zkušební dobu lze sjednat i u pracovního poměru na dobu určitou. Zkušební doba začíná běžet ode dne vzniku pracovního poměru (§ 35 odst. 1 ZP) a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo sjednané doby.

2) Pracovní poměr na dobu určitou

Pracovní poměr na dobu určitou je upraven v § 39 ZP. Mezi týmiž účastníky je možné sjednat pracovní poměr celkem na dobu nejvýše 3 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. Ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží. To neplatí, pokud se podle zvláštních právních předpisů předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu (§ 92 odst. 2 ZZ).

Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle principu 1+2 a dost, pokud zaměstnavatel s odborovou organizací upraví

1. bližší vymezení těchto důvodů,
2. pravidla jiného…