Pracovníci vyslaní z České republiky do EU

10.6.7

Pracovníci vyslaní z České republiky do EU

Ing. Antonín Daněk

Na základě členství České republiky v Evropské unii můžeme z hlediska praktické aplikace institutu vyslání uplatňovat dvě varianty, a to buď vyslání pracovníka z ČR, nebo do ČR. V následujícím textu se soustředím na analýzu situace z pohledu občana České republiky, vyslaného na území druhého státu EU.

 NahoruZákladní principy

Mezi základní principy, stanovené Nařízeními, například patří, že osoba podléhá právním předpisům

• sociálního zabezpečení pouze jednoho státu,

• toho členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost.

Z těchto základních principů však existují výjimky, mezi kterými registrujeme kupříkladu právě vyslané pracovníky, neboť institut vyslání pracovníka do jiného členského státu za účelem výkonu práce je běžnou (a poměrně často využívanou) formou, umožňující zaměstnancům i OSVČ nadále zůstat v systému sociálního zabezpečení vysílajícího státu. Podle článku 12 Nařízení č. 883/2004 činí doba vyslání maximálně 24 měsíců.

 NahoruOsoba vyslaná z ČR

Pro účely Nařízení č. 883/2004 se za osobu vyslanou z České republiky považuje:

• zaměstnanec, který

  • zůstává v zaměstnaneckém vztahu u původní mateřské organizace,

  • dočasně vykonává pro svého českého zaměstnavatele práci v jiném státě EU; zaměstnavatel práci vyslaného zaměstnance řídí a taktéž zaměstnance odměňuje,

  • je vyslán na dobu nepřevyšující 24 měsíců,

  • nebyl vyslán za tím účelem, aby nahradil jinou osobu, která dovršila dobu svého vyslání.

Po dobu vyslání je pojistné za zaměstnance odváděno v České republice. Za vyslání v duchu výše uvedeného se nepovažuje případ, kdy zaměstnanec čerpá u svého zaměstnavatele v České republice pracovní volno bez náhrady mzdy (neplacené volno) a ve druhém státě Evropské unie pracuje v pracovněprávním vztahu, uzavřeném s jiným zaměstnavatelem.

• osoba samostatně výdělečně činná, která dočasně vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území…