Rozvržení pracovní doby

2.6.3

Rozvržení pracovní doby

doc. JUDr. Margerita Vysokajová, CSc.

Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a současně určí i začátek a konec směn (§ 81 odst. 1 ZP). Přitom platí, že pracovní dobu rozvrhuje zpravidla do pěti dnů v týdnu a přihlíží k tomu, aby toto rozvržení neohrožovalo bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 81 odst. 2). Pro zaměstnance pak platí povinnost být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po jejím skončení (§ 81 odst. 3). Při rozvrhování pracovní doby zaměstnavatel dbá na to, aby

• bylo zajištěno úspěšné plnění jeho pracovních úkolů,

• rozvržení odpovídalo účelné organizaci práce,

• vytvářelo dobré pracovní podmínky včetně zajištění bezpečnosti práce,

• vyhovovalo zaměstnancům dojíždějícím do práce s cílem sladit jejich pracovní a osobní život, což je důležité zejména v zájmu sociálního smíru.

Rozvržení pracovní doby zaměstnance je právem a zároveň i povinností zaměstnavatele. Výjimku představují pouze zaměstnanci, kteří konají práci na dálku a na základě dohody se zaměstnavatelem si za sjednaných podmínek pracovní dobu rozvrhují sami (§ 317 odst. 4 ZP).

Pokud rozvržení pracovní doby sjednává zaměstnavatel v kolektivní smlouvě nebo je zahrnuje do pracovního řádu, nezbytně spolupracuje s odborovou organizací (kolektivní smlouvu s ní uzavírá, pracovní řád vydává s jejím souhlasem).

Rovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu [ § 78 odst. 1 písm. l) ZP]. Délka jednotlivých směn se může lišit, ale délka rovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby je v jednotlivých týdnech stejná.

Nerovnoměrným rozvržením pracovní doby se rozumí rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerovnoměrně rozvrhuje na…