4.4
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Ing. Olga Krchovová
Při výpočtu průměrného přepočteného počtu zaměstnanců pro účely povinného podílu zaměstnanců se zdravotním postižením se postupuje podle vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Průměrný přepočtený počet zaměstnanců ve sledovaném roce se stanoví jako:
-
podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném kalendářním roce v rámci pracovního poměru zvýšeného o neodpracované hodiny
- v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,
- v důsledku čerpání dovolené na zotavenou,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele,
- z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu nebo mu podle § 192 odst. 1 ZP část věty druhé za středníkem zákoníku práce náhrada mzdy nebo platu nepřísluší,
- v důsledku ošetřování dítěte nebo péče o ně nebo ošetřování jiného člena domácnosti, za které náleží ošetřovné,
-
a celkové stanovené týdenní pracovní doby bez svátků připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu.
Z výše uvedeného vyplývá, že se do počtu odpracovaných hodin započítává i počet neodpracovaných hodin v důsledku pracovní neschopnosti, za které není poskytována náhrada mzdy v rámci tzv. karenční doby. Též se započte i počet neodpracovaných hodin z důvodu ošetřovného uvedeného v § 39 zákona č. 187/2006 Sb. (ZNP), jinými slovy, započte se celá doba potřebná pro ošetřování bez ohledu na podpůrčí dobu ošetřovného uvedenou v § 40 téhož zákona.
Nezapočte se jen doba pracovní neschopnosti, za kterou nejsou poskytovány dávky nemocenského pojištění (rozumějme i náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti). Jedná se o případy, kdy zaměstnanci v rámci pracovního poměru nevznikla účast na nemocenském pojištění (zaměstnání malého rozsahu – § 7 ZNP) nebo pracovní neschopnost vznikla v době, kdy není nárok na nemocenské (například v době neplaceného volna). Nezahrne se též doba, za kterou jsou poskytovány dávky nemocenského pojištění, ale které nejsou pracovní neschopností (tj. mateřská dovolená), důležité osobní překážky v práci podle §191 ZP, za které není poskytována náhrada mzdy (sem patří např. doba rodičovské dovolené), další důležité osobní překážky v práci uvedené v nařízení vlády č. 590/2006 Sb., při kterých není poskytována náhrada mzdy (např. pracovní volno bez náhrady mzdy poskytnuté při stěhování), atd.
Fondem pracovní doby, kterým se dělí součet všech výše uvedených odpracovaných a neodpracovaných hodin, se rozumí roční fond pracovní doby bez svátků stanovený u zaměstnavatele nebo vyplývající z obecně závazných právních předpisů.
Příklad 1
Zaměstnanci odpracovali za celý kalendářní rok včetně dovolené, pracovní neschopnosti (za kterou náležela náhrada mzdy a nemocenské) a překážek v práci (za které náležela náhrada mzdy) celkem 255 285 hodin. Stanovená týdenní pracovní doba činí 40 hodin týdně, v kalendářním roce 2023 činí fond pracovní doby bez svátků pro zaměstnance pracující v rovnoměrně rozvržené pracovní době do pěti pracovních dnů v týdnu 2 000 hodin.
Příklad 2
Organizace vznikla k 1. 6. a zaměstnanci pracují v režimu třísměnného provozu (37,5 hodiny týdně, 7,5 hodiny denně v průměru). Celkový počet skutečně odpracovaných hodin v roce 2023 činí 106 457.
Provozuje-li zaměstnavatel svou činnost pouze po část kalendářního roku, použije se při zjišťování průměrného přepočteného počtu zaměstnanců celková stanovená pracovní doba bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu v těch měsících, ve kterých zaměstnavatel činnost vykonával.
Celkový počet skutečně odpracovaných hodin, který je zvýšený o neodpracované hodiny, se dělí pracovní dobou bez svátků připadající na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní od 1. 6. do 31. 12., tj. tedy 952,5 hodinami (za červen až prosinec je plánováno 127 dnů bez svátků = 146 × 7,5 = 1 095 hod.).
Výpočet